Brněnská trojka KRUHY už potřetí zvedá zástavu francouzské emo hardcoreové školy. Na aktuální nahrávce, nazvané jednoduše EP III., se nijak neodchylují z cesty, kterou vytyčili na předchozích dvou zářezech. Punkové kvapíky táhnou přes jednoduché akordovky a brnkačky a já marně vzpomínám, kdy jsem u nás naposledy zaznamenal žánrově spřízněnou kapelu, která by jela tak pěkné melodie. Stylově spřízněná hrušovanská parta RUTKA LASKIER na to přece jen jde trochu jiným stylem, rozhodně pomáhá dvoukytarový tandem. KRUHY si vystačí s málem. Jedna kytara, basa, bicí. Prostředky jsou v rámci žánru využity na dřeň. Místa, kde ve skladbě „Pocta ztracenýho času“ nahrávku přikrmují další kytarovou linkou, jsou parádní a určitě je tu cítit místo na další parádní harmonie v jiných místech.

Cením, že kompozice jsou v rámci možností dostatečně rozmáchlé a nestydím se říci epické. Nový materiál je jednoznačně nejdál, co se týče aranžérské zručnosti. Melodie, souhra basy a kytary, rytmické sekačky s tendencí hrát si s polyrytmikou i celkovou dynamikou skladeb. To všechno tu funguje na jedničku. Od roku 2015, kdy vyšlo první EP, KRUHY neustále zrají. To se týká i nahrávání jako takového. Materiál je na domácí DIY poměry dotažený po všech stránkách. Navíc všechny zvukové nedokonalosti a "špíny" do žánru vlastně patří.

V českých textech je cítit patos, který je chvilkami až úsměvný v souvislosti s osudovostí některých hudebních pasáží, ale alespoň se to neschovává za cizojazyčné zdi a bouchne vás to rovnou do nosu. Důležité je tu zmínit, že veškeré peníze, kterými KRUHY podpoříte, jdou brněnskému hudebnímu svatostánku Bajkazyl, který jako všechny ostatní bojuje o přežití v této době.